Veganství - soucitná volba
ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA
PRŮMYSLOVÁ KRUTOST
Naprostá většina živočišných potravin pochází dnes z tzv. velkokapacitních chovů, v nichž jsou drženy tisíce zvířat v přeplněných klecích, kotcích nebo stísněných stájích. Zacházeno je s nimi jako s komoditami a jejich nejzákladnější životní potřeby jsou jim odepřeny. Intenzivním šlechtě- ním jsou jejich těla manipulována často až k hranici přežití. Za celý svůj krátký život nevdechnou čistý vzduch, neuvidí slunce a nepoznají nic jiného než znečištěné betonové podlahy či klece. Většina z nás by zvíře nedokázala zabít nebo trápit, naše schopnost soucitu je však utlumena zvykem a nevědomostí. Kvůli naší chuti zvířata v živočišné výrobě prožívají každodenní utrpení a zbytečnou smrt.
PRŮMĚRNÝ ČECH SNÍ ZA SVŮJ ŽIVOT 5,5 TUNY MASA. JSOU TO DOHROMADY ASI DVĚ KRÁVY, TÉMĚŘ TŘICET PRASAT A PŘES TISÍC KUŘAT.
KUŘATA
V jediné hale jsou za otřesných hygienických podmínek namačkány desítky tisíc kuřat, tzv. brojlerů. Čpavek uvolňující se z výkalů způsobuje popáleniny kůže a bolestivé infekce očí a dýchacího ústrojí. Vlivem genetických zásahů dnes kuřatům roste svalovina třikrát rychleji než před 50 lety, což vede k častým infarktům, selhání plic, zlomeninám a chronické bolesti kloubů. V šesti týdnech jsou kuřata odvezena na jatka, o mnoho déle by při těchto podmínkách a zdravotním stavu stejně nepřežila.
Se zlomenými končetinami, které neunesou tíhu nad- měrné svaloviny, se mnoho kuřat nedostane k vodě, a bez povšimnutí tak zemře žízní.
„Brojleři jsou děti, jejichž svalovina odpovídá váze dospělých, zatímco kostra a vnitřní orgány zůstávají dětské. Brojleří průmysl je tedy cílená výroba mrzáků."
SLEPICE
Slepice jsou držené v řadách tzv. bateriových klecí, v nichž nemohou ani roztáhnout křídla. Fakticky jediné, co mohou dělat, je přijímat krmivo z jednoho pásu a snášet vejce na druhý. Stres a nedostatek podnětů přerůstá ve vzájemnou agresi, slabší nemají kam uniknout před silnějšími a vzniklá zranění nikdo neléčí. Před padesáti lety snesla jedna slepice v průměru 95 vajec za rok, nyní je to více než tři sta. Důsledkem zvýšených nároků na vápník ve skořápkách jsou slabé kosti a časté zlomeniny. Po roce až dvou jsou slepice zcela vyčerpané zabity na jatkách.
„ASI MÁLOKDO Z NÁS BY NA CELÝ ŽIVOT ZAVŘEL SLEPICI DO KRABICE OD BOT, ALE PRAKTICKY KAŽDÝ Z NÁS KUPUJE KRÁSNĚ ZABALENÁ ‚ČERSTVÁ VEJCE‘ Z BATERIOVÝCH CHOVŮ.“
THE ECONOMIST, „WHAT HUMANS OWE TO ANIMALS“ 1995
Klecová drůbežárna – odtud pochází 93 % prodávaných českých vajec.
Kohoutci, jichž se líhne přesná polovina, a kteří nemají žádnou cenu pro vaječný ani masný průmysl, jsou udušeni či zaživa rozemleti hned první den života.
Od roku 2012 mají být legální jen tzv. obohacené klece, které mají umělé hnízdo, hrabaniště a hřady. Klece se však příliš nezvětší – na jednu slepici nadále zůstane plocha zhruba o velikosti formátu A4.
Ani chovy na podestýlce nejsou o mnoho lepší – slepice jsou zde narvané na podlaze v temných halách, které se podobají chovu tzv. brojlerových kuřat.
V roce 2009 bylo v ČR zabito odhadem 138 milionů kuřat a slepic.
PRASATA
Prasnice jsou nuceny žít v izolovaných kotcích, kde se nemohou ani otočit. Přirozeně by trávily půl dne hledáním potravy, ve vepřínech však mohou jen hrabat do betonové či roštové podlahy a okusovat ocelové tyče. Jsou udržovány permanentně těhotné pomocí umělé inseminace. Trpí silným psychickým stresem. Genetika vytvořila plemena s velkou chutí k jídlu – ta je ale žádoucí jen u vykrmovaných selat. Prasnice proto dostávají 2–3x méně potravy, než by snědly, a trpí chronickým pocitem hladu.
Prasata ve výkrmu jsou držena v malých ohradách po skupinách. Protože nemají čím se zabavit, uchylují se ke kanibalismu. Aby se zabránilo velkým zraněním, jsou týden starým selatům často bez umrtvení uštípávány ocasy a zuby. Spolu s tím jsou bez utišení bolesti kastrována. Tento krvavý zákrok podstoupí jen v zemích EU 100 milionů prasat ročně. V prostředí znečištěném od rozkládajících se výkalů prasata trpí chronickými průjmy, záněty dýchacích cest a bolestivými parazitickými onemocněními. Mnoho jich v důsledku nadměrné produkce svalstva kulhá.
KRÁVY
Kráva může produkovat mléko, jen když porodí tele. Během několika hodin po porodu je krávě tele odebráno, přestože jejich vzájemné pouto je velmi silné. Narození samci jsou v mléčném průmyslu vedlejším produktem a do jednoho roku jsou zabiti pro maso. Krávy držené pro mléko bývají celý život uzavřeny ve stájích. Asi 3 měsíce po porodu jsou znovu uměle oplodněny – musí tak tvořit obrovské množství mléka a zároveň živit nenarozené tele. Tato zátěž devastuje jejich zdraví – po značnou část života trpí metabolickým hladem. Po zhruba pěti letech jsou zcela vyčerpané krávy zabity na jatkách.
„TAK NĚJAK JSEM VĚDĚL, ŽE ODTRŽENÍ TELETE OD MATKY NENÍ SPRÁVNÉ, JINAK BYCH SE PŘI TOM NECÍTIL TAK ŠPATNĚ, TAK SMUTNĚ. JAKO BY UMŘELA ČÁST JEJÍ DUŠE, VŽDYCKY KDYŽ JSEM TO UDĚLAL.“
HAROLD BROWN, BÝVALÝ CHOVATEL DOJNIC (Z FILMU PEACEABLE KINGDOM
Mezi lety 1950 a 2010 narostla díky genetickým manipulacím průměrná produkce mléka z 1630 na 6904 litrů na krávu za rok.
Obrovské vemeno je náchylné k zánětům, a navíc krávu tlačí do nepřirozeného postoje, který je jednou z příčin častého onemocnění končetin a kulhání.
V roce 2010 bylo 82,9 % krav z chovu vyřazeno ze zdravotních důvodů – poruchy plodnosti, těžké porody, onemocnění vemene a jiné nemoci. (Ročenka Chovu skotu v ČR za rok 2010, Českomoravská společnost chovatelů.)
RYBY
Dnešní rybářské lodě loví v moři pomocí obrovských sítí nebo šňůr s háky, které pustoší vše, s čím přijdou do kontaktu. Mnoho ryb i jiných mořských živočichů utrpí těžká zranění, vykrvácí nebo se udusí; jiní až několik dní bojují o život a snaží se vyvléci. Jelikož oceánské ekosystémy nezvládají nápor rybolovu, čím dál více rybího masa pochází z farem, v nichž ryby tráví celý svůj život v přeplněných vodních klecích.
RYBY VNÍMAJÍ BOLEST VE SROVNATELNÉ MÍŘE JAKO SAVCI. SCHOPNOST RYB CÍTIT BOLEST UZNÁVÁ I ČESKÝ ZÁKON NA OCHRANU ZVÍŘAT.
Na našich ulicích jsou před Vánoci každoročně zabity asi dva miliony kaprů. Tato tradice je stará sotva sto let a míjí se s tradicí svátků lásky a míru stejně jako spotřební horečka. Původní česká vánoční jídla bývala bezmasá – např. houbový kuba.
JATKA
PŘEPRAVA
Zvířata jsou někdy převážena až stovky kilometrů mezi různými evropskými státy. Přeprava může dle předpisů trvat až 14 hodin bez vody a krmiva.Do kamionů a ven z nich jsou zvířata hnána mnohdy za pomoci násilí; ptáci jsou při přenášení chytáni za nohy. V přeplněných kamionech se zvířata téměř nemohou pohnout a při rozjezdu a brzdění padají jedno na druhé. Zranění i úmrtí při přepravě jsou zcela běžná.
ZABÍJENÍ
Dle předpisů mají být zvířata omráčena. Krávy střelou do mozku z jateční pistole, prasata a kuřata elektrickým proudem. Nedostatečné omráčení je však kvůli rychlému tempu časté, zvířata jsou pak podřezávána při plném vědomí.
TA PRASATA KE MNĚ PŘICHÁZELA, OLIZOVALA MĚ A ČENICHALA KE MNĚ JAKO ŠTĚŇATA. O DVĚ MINUTY POZDĚJI JSEM JE MUSEL ZABÍT. NEMŮŽU S NIMI SOUCÍTIT.
ED VAN WINKLE, ZAMĚSTNANEC JATEK (Z KNIHY GAIL A. EISNITZ: SLAUGHTERHOUSE)
KŮŽE
Ačkoli zabíjení zvířat pro kožešiny považuje mnoho lidí za nepřijatelné, kůže je stále běžně přítomná v oblékání a doplňcích. Není však jen vedlejším produktem masného průmyslu. Tržní cena kůže tvoří až 15 % celkové ceny zabitého zvířete.
BIOCHOVY ?
Zvířatům nabízí ekologické zemědělství oproti konvenčním chovům jen dílčí zlepšení životních podmínek. Například kuřata a slepice zde mohou být dvě třetiny života drženy v halách po tisících s hustotou až 16 kuřat či 6 slepic na m2; předepsaný prostor pro jedno prase ve stáji je 1,3 m2. Zvířata by měla mít alespoň po část života k dispozici výběh, ministerstvo zemědělství však může z tohoto požadavku až do roku 2013 udělovat výjimky.
Zvířata jsou v ekologickém zemědělství zabíjena na stejných jatkách a přepravována stejným způsobem jako v konvenční produkci. I v biochovech jsou dojnice a nosnice zabity v okamžiku, kdy přestanou být produktivní a stejně tak jsou zabíjeni kohoutci a telata – nechtěné vedlejší produkty „výroby“ biomléka a biovajec.
Zvířata jsou v ekologickém zemědělství zabíjena na stejných jatkách a přepravována stejným způsobem jako v konvenční produkci. I v biochovech jsou dojnice a nosnice zabity v okamžiku, kdy přestanou být produktivní a stejně tak jsou zabíjeni kohoutci a telata – nechtěné vedlejší produkty „výroby“ biomléka a biovajec.
Odhadem bylo v roce 2009 na celém světě pro lidskou konzumaci zabito více než 60 miliard zvířat.
Vodní zvířata započítána nejsou.
52,6 miliard kuřat a slepic
3,9 miliard kachen, krocanů a hus
1,3 miliard prasat
314 milionů krav
925 milionů ovcí a koz
1,2 miliard králíků
